Škola vidění

V roce 1973 zakládá malíř  a teoretik Radoslav Kutra v emigraci výtvarnou školu, Kunstseminar Luzern, kterou také nazývá Školou vidění.

 

Ve Škole vidění se vyučuje malba vycházející z impresionismu a Paula Cézanna. Tato technika má malíři pomoci uvědomit si, co vidí, a malovat svoje vidění pomocí vztahů teplých a studených barev. Díky takto osvojenému malování získává malíř domov, základnu pro své umělecké experimentování, do něhož se může kdykoli vrátit a načerpat novou sílu. „Absolutní technika malování překonává svou bezprostředností, zakládající se na kvalitativním barevném vidění všechna stylová klišé.“[1]

 

Škola vidění se snaží překonat elitářství a individualismus dnešního „oficiálního umění“, studovat malbu zde může kdokoli bez ohledu na vzdělání, věk či nadání. Vždyť schopnost barevného vidění má každý.

 

Celou teorii, na které stojí tato škola, popsal Radoslav Kutra v knize Die Schule des Sehens, nebo v českém přepracování Viditelný čas. V této teorii, kterou sám nazývá Orientací, spatřuje úkol malířství a zvláště barevného vidění jako zásadní princip oživující nejen umění, které se podle něho nachází v krizi, ale celého člověka v jeho tělesné i duchovní sféře.

 

V duchu Školy vidění malují a vyučují v České republice členky umělecké skupiny Experiment2, Doris Windlin, Jana Rozková, Kateřina Rutherford, Marie Nováková a Marie Smetanová.

 

Více na www.skolavideni.cz, www.kustseminar.ch



[1] Radoslav KUTRA:  Slovník školy vidění, Brno 2005                             

 

Škola vidění